O mně...
Kdo jsem?
Jsem máma dvou rošťáků, koučka zdravého životního stylu a certifikovaná výživová poradkyně.
Zdravý životní styl je příjemnou a přirozenou součástí mého života. Dnes se ve svém těle cítím dobře. Jím, co mi chutná. A cítím neuvěřitelnou svobodu bez potřeby omezovaní se, počítaní kalorií a každodenního vážení se, které mělo vliv na to, jak jsem se cítila.
Když to teď píšu, mám úsměv na tváři, jak nepopsatelná úleva to je. Kdo si něčím podobným prošel, nebo prochází jistě ví, o čem píši, protože i já jsem v minulosti hledala cesty, jak se z toho kolotoče dostat.
Jak můj příběh začal?
Byly doby, kdy jídlo a cvičení ovládalo můj život. Doslova jsem nedokázala myslet na nic jiného:
- Co budu jíst?
- Kolik toho můžu sníst?
- Kdy budu jíst?
- Co si nemůžu dát? Chutě na „zakázané“ potraviny.
Ovládaná jídlem
… a to všechno roztočila jedla „nevinná“ poznámka: „ty jsi nějaká oteklá“.
Zpočátku jsem se snažila hubnout zdravě a ono to šlo, ale já chtěla víc, respektive nižší číslo na váze. Až jsem se ocitla v kolotoči: nízkého kalorického příjmu, chutí, nadmíry cvičení, který mě dohnal nezvladatelnými chutěmi, záchvaty přejídání.
Vždy jsem si říkala, že tentokrát už to bylo naposledy. Ale ještě dlouho nebylo…
Následovaly výčitky, větší omezování v jídle, více cvičení. Musela jsem to přece vycvičit, takový nesmysl. Nikdy jsem nebyla obézní, ale cítila jsem se tak, i když jsem měla podváhu.
„Číslo na váze vám spokojenost nepřinese.“
Období hledání
Hledala jsem cesty, jak a co jíst, ale spíš něž skutečné jídlo mě zajímala čísla: kalorická hodnota, kaloricky příjem, váha. Vlastně jsem ani neřešil chuť, složení a výživovou hodnotu. Hlavně jsem se chtěla cítit hubená, přestože jsem byla, ale já se tak nevnímala.
„Je to jen v hlavě.“
Získávání relevantních informací
Rozhodla jsem se ve stravě lépe zorientovat, protože v záplavě „zaručených“ informací jsem se ztrácela. Měla jsem pocit, že jsem zkusila snad vše, neúspěšně, protože spokojenosti se mi Absolvovala jsem kurz poradce pro výživu, který mi poskytl cenné informace, ale věděla jsem, že dokud nedokážu pomoci sobě, nemohu radit ani nikomu jinému.
„Nejprve pracuj sám/a na sobě. Teprve potom můžeš pomoct druhým.“
Nadále jsem se vzdělávala jsem a hledala i příběhy o PPP. Až o hodně později jsem si přiznala, že jsem měla PPP (poruchu příjmu potravy), s jejímž vyrovnáním mi pomohlo:
» přiznání si problému
» naučit se vnímat a poslouchat svoje tělo
» změna přístupu ke stravování
» nízkosacharidové stravování
„Není jeden jediný výživový směr pro každého.“
Takhle můj příběh pokračuje...
I v nízkosacharidovém stravovaní jsem cítila potřebu být 100%, to znamenalo jíst jen „povolené“ potraviny, což byl problém třeba u ovoce, například jablko apod. Měla jsem samozřejmě chutě na tyto zakázané potraviny. A mým „vysvobozením“ bylo:
- Dovolit si jíst „zakázané“, i když skutečné potraviny.
- Vědomí, že si můžu dát i nezdravé potraviny.
- Nevážit si a nepočítat kalorie.
- Naservírovat si jídlo ze skutečných potravin.
- Nevážit se.
- Přestat se přehnaně kontrolovat.
- Odpočinout si, když si to tělo žádá.
- Nikoho „nekopírovat“.
Jídlo a cvičení přestalo být posedlostí, ale stalo se přirozenou a příjemnou součástí mého života. Baví mě připravovat si zdravá jídla, bez ohledu na kalorie. Důležitá je pro mne chuť a živiny.
Na své cestě jsem zjistila, že není nutné být 100%, ale spíš být sama sebou, protože každý může jíst jinak, ať už se to týká rozložení makroživin, nebo frekvence stravovaní. Každý je individuální.
„Nikdo není dokonalý, ale každý je jedinečný.“
Nejprve šlo jen o hubnutí, které se změnilo v potřebu cítit se dobře ve svém těle, k čemuž může dopomoci zdravá strava, zdravý životní styl.
Touha pomoci druhým....
Zdravá strava mě přivedla ke zdravému životnímu stylu a následně ke kurzu health coachingu, který není jen o výživě, ale současně i o spánku, pohybu, psychické pohodě…
Ráda bych pomohla i druhým cítit se dobře ve svém těle, jíst skutečné potraviny a skloubit zdravý životní styl s časovými možnostmi, jedině tak může být zdravý životní styl dlouhodobě udržitelný.
„Z jednoho nezdravého jídla nepřibereš, stejně jako z jednoho salátu nezhubneš.“
