Tak jsem si říkala, co napsat k mojí milované brokolici a v tom jsem narazila na nadpis článku „nenávist k brokolici může být dědičná“, to mě samozřejmě vyděsilo.
„Co když kluci budou mít podobné chutě jako jejich táta?“ Pizza, hranolky, tatarka, řízek, smažené, minimum zeleniny/ ovoce, pečivo jedině z bílé mouky, sladké s tunou cukru… prostě hrůza, všechno špatně. V tom mi naskočilo, vždyť Víťa by nejraději jedl vše, co táta. „Dýchej, mysli“, říkám si.
Ano, má rád pizzu, ale chutná mu i moje, z tvarohového těsta. Takže jedna položka je vyřešena.
Manžel z Nutelly přešel na ořechová másla, která dřív odmítal ochutnat, sice jsou trochu přislazená, ale asi tak o 1 000% lepší, než Nutella, kterou dřív jedl po sklenicích, čímž se vyřešila přítomnost ohrožující Nutelly v domácnosti. Víťa má ořechová másla rád. Super.
Mají rádi hranolky. Podařilo se mi přeorientovat manžela na hranolky z horkovzdušné fritézy, ochutnal a prostě mu chutnají, „jsou v pohodě“, říká. Víťa je na ně také zvyklý a stejně si žádá hranolky. Jsem klidnější.
Manžel dokonce ochutnal brokolicové placičky, „Co v tom je? Je to dobré.“, diví se, protože vše co uvařím je pro něj podezřelé „to je zase něco zdravého“ (jak jinak ;-))… Není to s ním úplně marné, jupí. Takže asi nejde úplně o to, že by musel jíst nutně všechno nezdravé. Jde jen o zvyk a o to, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“, takže u něj je to trochu složitější (typy, jak to změnit sem, prosím), ale s Víťou a Mikym mám snad ještě šanci. Cítím se mnohem lépe. Je potřeba jen zvolit správnou taktiku a „dokud to nesníš, neodejdeš od stolu“, asi nebude to pravé. Možná by to chtělo pohádku o tom, jak si Buzz Rakeťák lítá pro brokolici do vesmíru? Protože benefity brokolice určitě nezaberou, ale kdyby zajímaly třeba vás…