Dneska hřešení, zítra cvičení. Kdo by to někdy neřešil. Ale proč vlastně? Hlavně se do toho nezamotat.
Poměrně často dostávám otázku: „Hřešíš někdy?“. Hřešením je myšlena sladkost nebo něco mimo jídelníček. Dát si dortík, co mi chutná za hřešení nepovažuji. Jasně, že jsem to tak neměla vždy. Byla to dlouhá cesta k tomu necítit se provinile, když si dám něco „mimo“.
Čím více restrikcí a současně málo kalorií/ živin tělu dáš. Tím větší chutě máš. A hrozí, že se do toho všeho nepěkně zamotáš.
Nadměrné cvičení spojené s nízkým kalorickým příjmem vede dříve nebo později k přejedení. Následným výčitkám, pocitům viny. Opět máš potřebu přehnaně cvičit a málo jíst. „Musíš to přece vycvičit.“ Omyl, nic takového nemusíš.
Hlavně to ani není možné. Protože i „jen“ ledová káva se zmrzlinou šlehačkou může být nabušená kaloriemi, jejichž spálení ti nějaký čas zabere. Přejedení často bývá spíš o stovkách až tisících kaloriích. To bys pak nedělal/a nic jiného, než cvičila a omezoval/a se v jídle. To není dlouhodobě udržitelné.
Jídlo není hřích a nemělo by být odměnou, ani trestem, ale výživou pro tělo. Stejně tak zdravý vztah ke cvičení je zcela zásadní. Proto by měla být skutečná a pestrá strava základem tvého jídelníčku, a to v dostatečné míře a uvidíš, že chutě ustoupí, nebo alespoň nebudou tak časté a nutkavé. A když pak jednou za čas přijdou, můžeš si bez výčitek něco dát.
Vím, lehce se to řekne/ napíše. Protože tohle všechno určitě víš, ale změnit to uvnitř, je to nejtěžší, ale nejdůležitější. Nevzdávej to.
Jsem máma dvou uličníků a také certifikovaná výživová poradkyně, mou vášní je zdravá strava a zdravý životní styl. Prostřednictvím výživového poradenství a individuální úpravou jídelníčků pomáhám lidem cítit se opět dobře ve svém těle, nebát se jídla a jídlo si bez výčitek vychutnat, zorientovat se a umět si v každé situaci vybrat tu nejlepší možnou variantu, ať už jsou doma nebo v restauraci.
Více si o mně můžete přečíst v mém příběhu.