Často se ptáte na problém chutí na sladké nebo nezdravé potraviny. Jak je vůbec možné, že mám neustálé chutě na sladké nebo nezdravé potraviny, přestože nemám hlad? Bohužel neexistuje jedna jediná správná odpověď, u každého může být příčina jiná
Začíná to už v dětství. Dítě pláče, je smutné. Přijde rodič: „Na tady máš něco sladkého, to bude dobré.“ A ono to funguje, dítě přestane okamžitě plakat. Stejně tak by však pomohlo dítě vyslechnout, pohladit, ale to už chce o trochu více úsilí a času, který často nemáme. Dítěti to říká: „Když se cítíš špatně, dej si něco dobrého/ sladkého. Ono se ti uleví.“ A tento naučený vzorec si přenáší do dospělosti.
Druhý protipól jsou pozitivní emoce. Zvládl/a jsi zkoušku, něco se ti povedlo. „Pojď, zajdeme to oslavit do cukrárny (pohár, dort, zmrzlina).“ Člověk si z toho odnáší do života, že ať se cítí dobře nebo špatně, „jídlo“ to vyřeší a podle toho se chová. Cítí se unavená/ý, smutná/ý, šťastná/ý, osamělý/á bezmyšlenkovitě sáhne po něčem „dobrém“, většinou nezdravém, plném cukru, nezdravého tuku a spousty kalorií. Možná přijdou výčitky, ale je hodně těžké se tento návyk a emoce spojené s jídlem odnaučit, když se takto věci „řeší“ od dětství.
V dospělosti už je to víc na tobě, ale návyky zůstávají.
Stravuješ se „zdravě“, sleduješ trendy ve výživě, co je zdravé… neustále rozšiřuješ seznam „zakázaných“ potravin. Napodobuješ jídelníček někoho jiného. Zvažuješ, co bys měla jíst, a to vítězí nad tvými skutečnými chutěmi a potřebami. Jsi ve stresu (zvýšení hladiny kortizolu), protože si zakazuješ to, co skutečně chceš a upřednostňuješ to, co bys asi měl/a jíst. Pokud jsi k tom ještě ve velkém kalorickém deficitu, dochází ke snížení hladiny leptinu, který reguluje pocit sytosti a hladu. Tělo touží po vyšším příjmu energie, co možná nejrychleji, takže prostě ujedeš na něčem nezdravém/ sladkém.
Stravuješ se nezdravě, za což považuji stravu chudou na živin s minimem ovoce, zeleniny, bílkovin, zdravých tuků. Naopak bohatou na jednoduché sacharidy, cukry, průmyslově zpracované potraviny. Takový životní styl může vést k narušení senzitivity na leptin. Současně také k vyplavování serotoninu (hormon štěstí a dobré nálady), dopaminu (hormon štěstí) a bažení po vyšších dávkách cukru. Dobrý základ pro „závislost“ na cukru.
Dnešní doba jde ruku v ruce se stresem – diety, vztahy, zaměstnání, nedostatek spánku, únava, přetěžování organismu, nezdravý životní styl… to vše může vést k dlouhodobě zvýšené hladině kortizolu, jež provází mimo jiné zvýšená chuť k jídlu.
Pomohl ti článek identifikovat tvoje spouštěče?
Jsem máma dvou uličníků a také certifikovaná výživová poradkyně, mou vášní je zdravá strava a zdravý životní styl. Prostřednictvím výživového poradenství a individuální úpravou jídelníčků pomáhám lidem cítit se opět dobře ve svém těle, nebát se jídla a jídlo si bez výčitek vychutnat, zorientovat se a umět si v každé situaci vybrat tu nejlepší možnou variantu, ať už jsou doma nebo v restauraci.
Více si o mně můžete přečíst v mém příběhu.