Vanilkové řezy s tvarohovým krémem

„Musíš dát sebe na první místo, abys tu mohl/a být pro druhé.“

Mám pocit, že tohle čtu snad všude, být na prvním místě, abych byla v pohodě. Protože, když je spokojená máma, pak i děti. Bla, bla, bla. To se lehce řekne, ale v reálu mi to moc nejde. Zajímalo by mě, kolika z vás se to daří? 

Snažím se na tom pracovat. Dávám klukům najevo, že i máma musí jíst. I já si můžu zacvičit během dne. Prostě, co jde, tak se snažím zvládat i s nimi a zároveň se o sebe starat, i když jsem máma. Myslím, že to s naší psychikou a sebevědomím dělá hodně. A čas na mateřské do našeho sebevědomí hází velké vidle.

Každá maličkost, kterou pro sebe uděláš, má smysl.

Vím, že to někdy nejde. Jako třeba dnes večer. Na večer se vždy těším. Je to jediný čas, kdy můžu být jen já sama se sebou, někdy. No, ale k tomu dnešku. 

Uspávání Mikyho 1,5 hodiny. Během té doby jsem cítila, jak to ve mně vře: „Už spi, chci mít chvíli pro sebe 😥.“ Když už jsem si říkala, že se zadařilo. Tak se během 5 minut zase vzbudil a to hned dvakrát. Pak si mě hlídal a já jsem z ložnice lezla po čtyřech, aby si nevšiml, že jsem zase odešla, protože měl oči neustále na stopkách. 

„Dej sebe na první místo“, jasně🤷‍♀️.